Naše Kuča Boženka se na vás těší

Poprvé na ostrově

Když jsme poprvé navštívili ostrov Iž (Otog Iž), o kterém nám vyprávěla Anička, tak jsme se do něj hned po příjezdu zamilovali. A skončilo to tím, že z několikadenní návštěvy jsme odjeli i s kůčou. Ale opravdovou. 

Byli jsme nadšení z toho, jaký je na ostrově klid, jak je tu málo turistů, žádné hotely, a že se s místními začnete po několik dnech zdravit, jak se svými známými. Vůbec jsme si v tu chvíli neuvědomovali úskalí, která tu na nás čekaly. Pak nás trochu vyděsily, ale když jsme je přijali, tak jsme zjistili, že jsou přirozené, a že s nimi dá žít.

Návrat k přirozenosti

Když jsme se začali zabydlovat, tak jsme zjistili, že se pomalu posouváme v čase, ale směrem dozadu. A vlastně za tím vším stojí především voda, které je na ostrově nedostatek. Vlastně tu není vůbec žádná. Podobně je to například s odpady a s kanalizací. Vše tu funguje jak za časů našich prababiček. Tomu všemu se musíte přizpůsobit. A nejen to, dokonce jsme museli přistoupit na pravidla a způsob fungování, který u nás není běžný. Jiná varianta než na to přistoupit není, to byste sem nemohli přijet ani na týden. Ale sami zjistíte, že to je přirozené extrémně šetřit vodou, energií, brát ohled na své sousedy a žít v tempu ostrova.